Ve druhém dílu pracovní matematiky Divíků, jsme pomocí hliněných a skleněných kuliček vytvářeli skupiny a pracovali s tabulkou, spravedlivě jsme dělili kuličky, hledali jsme pravdivé a nepravdivé věty a řešili jsme kuličkové sudoku. Věděla jsem, že doma určitě hliněné kuličky v látkovém pytlíčku najdu, tak jsem dětem slíbila, že si tuto starou hru zkusíme zahrát. Hraní kuliček bylo velmi populární v Československu, při dětských turnajích na jaře kolem Velikonoc. Nejobtížnější bylo najít hliněnou plochu, ve které by se dal patou vyhloubit důlek. Po delším pátrání jsem takové místo našla, a tak jsme se vyzbrojeni smetáčky vypravili na místo. Vše se povedlo! Vyhloubit důlek, zamést si okolí a už jsme  se mohli pustit do hry. Protože nás bylo hodně, hrál každý jen s jednou kuličkou, ale i ta jedna dala některým dětem zabrat. Utíkala a ne a ne spadnout do důlku! Nakonec se to všem povedlo a za odměnu každý získal skleněnou kuličku. Od cvrnkání kuliček nebylo daleko ke knížce Honzíkova cesta s příběhem, ve kterém Honzíkovi Ferda ukradl skleněnou kuličku. Po přečtení příběhu jsme se stali ilustrátory a pokusili jsme nakreslit buď pohádkový příběh, nebo naši skutečnou hru. V  závěru našeho miniprojektu jsme pozvali naše spolužáky z 1.A, aby si cvrnkání kuliček také vyzkoušeli.

Jana Hladíková