Jedna z nejdůležitějších věcí ve výchově je stanovení jasných a pevných pravidel (hranic), o kterých se s dětmi dá na rozumné úrovni bavit a jednat. Dítě se v takovém prostředí učí odpovědnosti za své chování, sociální odpovědnosti, nezávislosti, svědomitosti. Díky těmto hranicím netápe a získává jistoty a zdravé sebevědomí.

Školka se proto snaží zajistit každému docházejícímu dítěti laskavé a radostné prostředí prosycené láskou, které bude dětem dobrým zázemím v nepřítomnosti rodičů a ve kterém se budou cítit bezpečně. Citlivě přistupujeme k dítěti jako k jedinečné osobnosti. Umožňujeme dětem svobodně myslit, tvořit, komunikovat a rozhodovat se. Na těchto základech je vybudována koncepce školy.

Láska je přijetí. Uvědomujeme si vůbec, co chyb napácháme ve jménu lásky? Kdybychom všechny situace, se kterými se v životě setkáváme, přijímali takové, jaké jsou, bylo by vše v pořádku. My se je ale ve jménu lásky, snažíme změnit tak, aby nám vyhovovaly. Co je dobré pro mě, nemusí být však dobré pro toho druhého. Ve jménu lásky poučujeme, nařizujeme, zakazujeme, místo abychom trpělivě vyčkali, až budeme o radu či pomoc požádáni. Nemluvme zbytečně – je škoda každého slova, které nevysloví dítě. Nemysleme za děti, ale podněcujme jejich myšlení!

Přijímejme děti takové, jaké skutečně jsou, s jejich chybami, prohrami, radostmi i starostmi. Nezlehčujme jejich city. Buďme jim nápomocni, když nás k tomu vyzvou. Vytvořme jim takové prostředí, které je bude motivovat k objevování, bádání a bezpečnému získávání zkušeností. Nechme je svobodně myslet, mluvit, jednat a tvořit.